Anton Intibus 1855 o okolí Trnavy

Prvý slovenský profesionálny archeológ Anton Intibus písal pre Slovenské noviny a ich prílohu Svätozor. V roku 1855 v čísle 117 nachádzame aj takýto záznam, týkajúci sa okolia Trnavy.  Spomínaný statkár Hergot svoju zbierku neskôr daroval Matici Slovenskej. Aký bol následne jej osud, mi nie je známe, ale predpokladám, že predmety, ak sa doposiaľ zachovali, tak budú niekde v Budapešti ... 

Na nepřehledlých rovinách trnavských nalezají se mnohé, z pohanských dob pošlé starožitnosti a z pozdejších století rozmanitého druhu památnosti. Že o tak vzácných pro vědu předmětech těchto ve veřejných spisech žádná zmínka se nečinila, ba ani obyvatelstvo okolí trnavského doposaváde žádné vědomosti o nich nemá, příčina jest jednak, že se Trnava, tak jak jiné uherské města, doteraz žádným rozsaudným, nestranným místo- aneb letopisem honositi nemůže, jednak ale, že se ve vlasti naší na starotiny velmi málo dbalo a zpytování jejich na tolik zanedbáno bylo, že mnohé sktvělé památky, jako překrásný gotický chrám v Piešťanech, z pauhé nevědomosti z povrchu země zahlazeny jsau; tím tedy více obdivovati musíme muže, jehož stav a povolání nedopauští sice jemu, aby se tak přísnou vědou, jako jest znatelství starotin, hlaubéji zapodívati mohl, přece však přičiní se všemožně o to, aby sobě známosti o starožitnostech nadobudnul, a je všude v okolí svém zpytuje, sbírá a pro budaucnost schovává; muž tento jest p. Jan Hergot, statkář předtím v Linči a teraz v Sv. Juri bydlící. I jelikož mně dobře povědomo jest, že spomenutý muž celau svau sbírku, kterau čím nejhojněji rozmnožiti se usiluje, některému národnímu ústavu odevzdati obmýšlí, proto se vynasnažím napřed o ní zprávu podati, pak ale v příštím čase starožitnosti z okresu trnavského obšírně popsati. Už co se dotýče sbírky p. Hergota, rozpadá se ve dvě částky, totiž v starožitnosti z pohanských dob pošlé, a pak v památky z pozdějších dob pocházející. První pozůstává z rozličné velikosti a podoby kamenných mlatů a kusův ohromných popelnic, na paušti Starého Linče nalezených, jako i z jedné střiberné minci, na níž se na jedné straně kůň ve skoku tuším okřídlem spatřuje. Peníz tento vyorán byl proti vesnici Nové Vsi, na saumezi hrnčársko-linčanského chotáru, z kopce třicet stop vysokého, uměle nasypaného a mohyle docela podobného. Bohatší však ještě jest sbírka p. Hergota na předměty z křesťanských dob. Takovýchto umělých pahrbků vyzdvihuje se po rovinách trnavských více; značnejší z nich jsau: kopec Rib žečený v linčanském chotáři proti Voděradům, pak kopec mezi Rozšindolem, Hrnčarovcemi a Ciferských dob pošlé. Vynasnažil se on zajiste shromážditi značné množství v okresu Trnavy nalezených uherských, českých a polských mincí, nejen měděných a stříbrných, než i zlatých, jako dukát Ladislava Pohrobka; ba ku sbírce této před nedávnem i jedno dvacet kusů staro-římanských, u Almáše blíže Ostřihomu nalezených mincí zakaupil. A však nejzajímavější předměty v jeho sbírce jsau dva šišáky čili přílby. Jeden z ních u vrchu v polokolo vybíhající, byl nalezen před několika lety v háji vsi Rozšindola, a sice byl on připojen ocelovému brnění nějakého těžkooděnce, z jehož kostry, a to vlastně jen z lebky, se ještě něco zpráchnivělých pozůstatků nalezalo; při boku jeho ležel asi na pět střevíců dlauhý a však úzký, ve tři hrany vybíhající meč, jako i kaule sedmi hřeby a řetězi opatrená; onen druhý pak vykopán jest ve valích u Starého Linče tam, kde se někdy jezy za Trnavou nalezaly; a tento jest u svršku končitý, podobný přilbám Husitů.