.

štvrtok, 24. júna 2010

SPIŠSKÝ ŠTVRTOK – SLOVENSKÉ MYKÉNY


Zväčšiť mapu


Velmi dlouho se nevědělo, že i na Slovensku existovalo městečko staré cca 3500 let, které mělo hodně společného s řeckými Mykénami. Jedná se o Spišský Štvrtok, konkrétně Myšia Hôrka, kde její tehdejší obyvatelé postavili pevnost na důležitém strategickém místě, tzv. Severní cestě, kterou strážili a kontrolovali. Historici tuto oblast pojmenovali jako Spišské Mykény…




Pravděpodobně už v tomto čase existovaly na území Slovenska dvě významné cesty, které byly od mladší doby kamenné zároveň cestami obchodními. První, zvaná Jantarová, vedoucí od Středomoří okolo Dunaje a řeky Moravy na sever. Druhá od severovýchodního Baltu podél řeky Visly a řeky Poprad úzkou dolinou okolo Myšej Hôrky, do údolí Potisí, potom na Balkán k Středozemnímu moři. Tato východní trasa, zvaná Severní cesta, měla vliv na vznik a rozvoj pevnosti. Po této frekventované cestě se přepravovalo zboží pravděpodobně karavanovým způsobem od jedné stanice k druhé. Určitě byli i obchodníci, kteří tuto cestu přešli celou, ale museli mít možnost střídat anebo pronajímat si dopravní prostředky, tedy koně. K tomu jim sloužily jakési opevněné občerstvovací stanice.

První zpráva o historické pevnosti na Myšej Hôrke se objevila až na konci 19. století. Napsal ji archeolog Alexander Münich, považovaný za otce spišských archeologů a vlastivědných nadšenců. V tomto čase ještě existovaly cca dvoumetrové zbytky zdí, které místní obyvatelé později rozebrali a použili na výstavbu svých domů poničených požárem. Myšej Hôrke hrozila úplná devastace, které zabránily úřady po 1. světové válce.



Během šedesátých let pak na tuto lokalitu upozornil i František Javorský, archeolog, rodák ze Spišského Štvrtka. Po více než dvaceti letech od tohoto upozornění se ke slovu dostali pracovníci Archeologického ústavu Slovenské akademie věd v Nitře, kteří začali s výzkumem, ale úspěchy dlouho nepřicházely. Vedoucí tohoto výzkumu doc. PhDr. Jozef Vlaďar, DrSc., se ale nevzdal a výzkum byl nakonec korunován překrásnými nálezy. O nich uveřejnil mnoho článků a fotografií. Odborníci tyto nálezy ohodnotili jako evropský objev.

Zejména proto, že změnil dosavadní představy o osídlení severní části Slovenska v období pravěku.

Usuzuje se, že ve střední Evropě před 3500 lety byl pravěk a prvobytně pospolitá společnost, kdežto na jihu Evropy, i v řeckých Mykénách, existovala již rozvinutá otrokářská společnost. Mykénské, krétské a řecké kulturní vlivy se tehdy šířily od jiných civilizačních středisek v Evropě. Způsob stavění paláců, kamenná architektura a urbanistické řešení se všemi egejskými proudy se šířily na sever i po Severní cestě a dostaly se i na Myšiu Hôrku. Mezi řeckými Mykénami a Myšou Hôrkou musely tedy existovat kontakty, které se projevily v hmotné i duchovní kultuře. Což je doloženo bohatými nálezy a předměty strategického významu.

Vykopané artefakty ukázaly, že městečko na Myšej Hôrke mělo dokonalé vojenské opevnění a domy uspořádané do ulic podle promyšleného urbanistického plánu. Mělo rozlohu cca 6600 m2 a bylo chráněné obvyklým způsobem. Val chráněný kamennými zdmi byl 6 m široký a před ním byla ještě osobitá kamenná zeď a 6 m široký příkop. Do města s kamennými hradbami do tvaru písmene U se vcházelo hlavní bránou. Taky se ukázalo, že městečko bylo postaveno na základech starší, ale menší osady, kterou noví stavitelé zbourali, aby mohli postavit rozsáhlejší a honosnější osadu.

Víťazná armáda z doby bronzovej si odvádza zajatkyne, v pozadí horiace hradisko (autor kresby: Libor Balák)


Archeologové dospěli k závěru, že starověkou osadu vybudovali lidé otomanské kultury, tedy přistěhovalci ze Sedmihradska, kteří dobře znali zdejší města a jejich ochranu. Lákala je sem i bohatá surovinová základna. Výskyt velkého množství mědi byl jednou z podmínek, která dala možnost vzniku takovému městečku již v době bronzové. O to svědčí značně nápadná podobnost nálezů na Myšej Hôrke s nálezy tzv. otomanské kultury, jejímž střediskem bylo Sedmihradsko (Rumunsko).



Městečko na Myšej Hôrke bylo postavené na vyvýšeném místě, kde je na jedné straně prudký a zalesněný svah klesající do údolí Machalovského potoka. Naproti prudkého svahu se vypíná kopec zvaný Hradisko, kde se koná archeologický výzkum. Ulice s domy navazovaly na vstupní bránu s dvěma věžemi a opevněním. Tímto se podobá odkrytému sídlišti v Barci u Košic. Na Myšej Hôrke byly ostavené dva druhy objektů. Jedny patřily privilegované vrstvě mocných a druhé, mimo náměstí, řemeslníkům, obchodníkům a vojákům. Uprostřed kameny vydlážděné náměstí byla postavená akropole, v které sídlili privilegovaní obyvatelé. Jejich domy se lišily především strukturou předmětů, které se zde našly. Nejmocnější skupina lidí rozhodovala o organizaci života v městečku, o obchodě, o strážení Severní cesty a jistě i o hospodaření celého kraje. V jejich domě se našly zlaté a bronzové šperky, které byly uloženy v nádobách na policích nebo v trezorech pod podlahou. Nádheru mnohých předmětů zvýrazňovaly výrobky z kostí a jantaru s mykénskými ornamenty. Našly se tady i fajánsové perly známe v té době pouze v Egyptě. V domech řemeslníků a obchodníků se našly: kamenné výrobky, keramika, bronzové předměty, formy na odlévání bronzových dýk a šperků, závaží do tkalcovských stavů a různé ozdobné předměty.


Zajímavostí je, že se v městečku nenalezly žádné zemědělské nářadí, což pravděpodobně dokazuje, že si produkty pro obživu obstarávaly zřejmě výměnou od obyvatelů ze širokého okolí.

Nejatraktivnějším objektem bylo obětiště, kde se našly i lidské ostatky, naházené do jámy s různými milodary. Některé kostry nebyly kompletní, chyběly jim ruky a nohy. Zjistilo se i rituální zmrzačení, přímo bestiální znetvoření těl, nevyjímaje hlav obětí. Ve třech případech se našly i díry v zadní části lebky. Tento objev je víc než překvapující, protože tu měli žít lidé s vysokým společenským standardem…



www.obce.info

www.spisskystvrtok.sk

www.sunava.sk

Podborský, V.: DĚJINY PRAVĚKU A RANÉ DOBY DĚJINNÉ
http://www.lovecpokladu.cz/home/spissky-stvrtok-slovenske-mykeny-2932

English:

The fortified hilltop settlement of Spišský Štvrtok is one of the most significant sites of the earlier prehistory of central Europe. It dates to the transitional period between the Early and the Middle Bronze Age with a cultural affiliation to the Otomani-Füzesabony culture, c. 1700–1500 B.C. The village of Spišský Štvrtok (located in an area called Spišská Nová Ves, which is also a town) is situated on an oblong hill adjacent to a valley in the undulated country of eastern Slovakia at Myšia Hôrka in the Carpathian Basin. The hill rises very steeply on the western side and more gradually on the east, in modern times with a growth of forest. The fortification on the summit, about 625 meters above sea level, comprises about 6,600 square meters with thirty-nine houses and a cult place in addition to a complex system of ramparts, bastions, and ditches. There are two occupation phases: the end phase of the Early Bronze Age and the first phase of the Middle Bronze Age.
The site became known to the scientific community in the 1930s due to still-visible walls and several spectacular surface finds. It was systematically excavated in 1968–1974 under the direction of Dr. J. Vladar from the Archaeological Institute of the Slovakian Academy of Science in Nitra. The site is wholly examined and is in an excellent state of preservation. Vladar has described the excavation results in several small reports while the final report still awaits.
A stone wall encircles the entire settlement except at the gate, which is located at the eastern, more accessible, side. Here the fortification is reinforced with two additional walls and with a broad stone-lined ditch, which may have been water-filled. The intervals between the walls were filled in with gravel probably derived from digging the broad ditch. The latter runs north to south, uninterrupted, along the outer side of the rampart and a wooden bridge presumably existed at the gate.
The walls are built of thin stone slabs, which were brought in from the neighborhood at a distance of 2–3 kilometers. At the base, the rampart had a total width of 7.5 meters. The height is estimated at about 4 meters. Possibly a wooden palisade was erected on the top as a further reinforcement. The entrance to the settlement is flanked by two circular bastions of nearly 6 meters across—probably watchtowers. The gate itself widens considerably toward the outside, probably to make room for a defensive unit of warriors in case the settlement was attacked.
Only a minor part of the area encircled by the fortification was built up. The settlement consisted of stone houses, the foundations of which had been preserved, and streets divided the occupied space. According to the excavator the settlement had a clear bipartite division suggesting the existence of an elite and a broader stratum occupied with crafts. Finds from the craftsmen's quarter indicated the manufacture of a whole series of different products in cloth, stone, pottery, bone, antler, gold, and bronze. Houses inhabited by the privileged part of the population were of a much better quality, were situated in the best-protected part of the stronghold, and contained various treasures. Valuables of weapons and ornaments in bronze and gold had been deposited in chests below the floors. These finer houses were organized in a U shape around a slab-plastered "town square."
Spišský Štvrtok is merely one of several contemporary sites with fortifications known from southeast Slovakia, notably Bárca, Nižná Myšl'a, Streda nad Bodrogom, and Gánovce. Similar sites belonging to the Otomani-Füzesabony culture—and broadly dating to the span 1700–1500 B.C.—exist in adjoining regions of Hungary and Romania. Some settlements were fortified and situated on hilltops, such as the strongholds of Otomani and Saˇlacea in Romania and several of the Slovakian sites. Fortified sites may be situated also in the swampy areas between rivers. Moreover, there are so-called tell settlements with ring walls, such as Tószeg-Laposhalom at the river Tisza on the Hungarian Plain and the nearby tells of Gyulavarsánd and Socodor just across the border in Romania. Large open settlements are also known, apparently without fortifications, but situated in naturally defendable locations.

Foto 24.8.2012:






























































English translation taken from: http://www.novelguide.com/a/discover/aneu_02/aneu_02_00119.html

4 komentáre:

  1. S tými obetiskami sa to podľa môjho názoru preháňa, teda, čo sa ľudských obetí týka. Mne sa javí pravdepodobnejšie, že tie kosti sú z nešťastí, ktoré postihli ľudí pri nehodách, či nepriateľských potyčkách (napr. niekto na smrť umlátil zlodeja). Na také pozostatky použili jamu, slúžiacu ako odpadná. Prípadne ohradená, aby to chránili pred zvieratami. Veď aj dnes sú pochovávané deštruované telá po autohaváriach, stavebných nešťastiach a pod. Vždy to bolo bežné, už ľudoopi padli občas zo stromov a zahlušili sa. Verím v človeka. Keby boli obetovaní ľudia, tak by to malo určitú pravidelnosť a obetných kostier by bolo neúrekom. Skrátka: dve ľudské kostry nerobia ľudské obetisko, ale napr. pohodení odsúdenci na smrť. Tieto obetiská vymysleli ateisti, majúci vždy skreslenú predstavu o vzťahu k božstvám. Od narodenia nevedia o čo vo viere ide.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Máte pravdu. Archeologia je disciplína ateistická a nemá poňatia o viere. Tak si vymýšľa náboženstvo, ktoré nikdy neexistovalo.

      Odstrániť
  2. Ako to mohli byť „Slovanské hradiska“, napríklad Myšia Hôrka, keď podľa slovenských aj českých historikov a archeológov Slovanov v oných dobách ešte na územi dnešného Slovenska nebolo?

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Pretože to ani neboli Slovanské hradiská ale hradiská, prípadne opevnené osady z doby bronzovej. Nie všetky hradiská na našej stránke postavili Slovania. Venujeme sa aj starším kultúram, ktoré tu boli pred príchodom slovanov. V tomto texte o Myšej hôrke nenajdete zmienku o tom, že by mala byť Slovanská.

      Odstrániť